2019 Harry Potter
2018 Jumanji
2015 Cesta do pravěku
2014 Letopisy Narnie
2013 Letopisy Narnie
2012 Odysseova cesta
Letošní tábor byl ve znamení aprílového počasí, bez dvou dnů všechny ostatní aspoň 1x denně zapršelo. Ze začátku to byly bouřky s přívalovými dešti, později pak táborová klasika – šedo a voda shora i zezdola, a protože tam bývá asi 80% vlhkost, tak po pár dnech nebylo suché vůbec nic. Naštěstí se pak zase oteplilo a sluníčko sušilo co to šlo. A díky Severce a Ďoubalíkovi nás před všemi nešvary počasí chránila nová úžasná jídelna.
Kromě celotáborvé hry jsme mimo jiné zašli do Dobré Vody podívat se na Farmu Alpaka a na celodenní výlet si děti tradičně vyrazili (skoro tradičně v dešti) do Nové Bystřice. Zpátky nás odvezla úzkokolejka.
Tábor se obešel bez úrazů a nemocí a více podrobností si můžete přečíst z táborové kroniky, kterou – skoro poctivě – děti psaly každý den. Od spousty rodičů jsme dostali různé sladkosti a „blbůstky“ na táborové odměny, a těch buchet, co přišlo, no úžasné, už teď se těšíme na příští rok.
2011 Zlatá horečka
2010 Cestování v čase
Během 14dní našeho letošního tábora měly děti možnost stát se součástí dějin a prožít si tak některá zásadní období v historii Země. Opět jsme měli klasicky tři oddíly - cestovatele - a ti mezi sebou v různých časových obdobích soupeřili v získávání ingredience pro výrobu léku proti Zapomnětlivce. Nemoci, která postihla Zemi a pokud lék neuvaříme, všichni všechno zapomenou, nastane chaos a budeme ztraceni. Protože si to pamatuji, byla naše výprava úspěšná:)
Postupně jsme museli získat: kapku krve posvátné kočičky Micinky, černou kost z bílého mamuta, kořen mandragory, lektvar od alchymisty, kouzelný tabák a vavřín z věnce pro vítěze. Každá z ingrediencí se dala sehnat v jiném časovém období, takže jsme si celkem slušně zacestovali časem. Dostali jsme se do Egypta, kde jsme museli pomoci udobřit rozhněvané božstvo pomocí stavby pyramid. Do pravěku, kde po nás pravěký člověk chtěl poshánět věci pro svůj kmen a předat tajemství ohně. Taky jsme v pravěku lovili mamuty, abychom měli zásoby masa a vyráběli pravěké zbraně, protože ty naše zmizely.
Ve středověku jsme byli u dvora Rudolfa II., který po nás chtěl, abychom mu posbírali jeho pexeso. Prostě výstřelek panovníka ;) Rudolf nás taky poslal na cestu do Nové Bystřice a museli jsme hledat zprávy. Jednu jsme nakonec vyptali od průvodčího ve vlaku a druhou měli ve městě u řezníka. Aspoň jsme se dostali na chvíli do města a mohli si nakoupit spousty dobrot ;) V této etapě jsme vlastně nakonec získali přísady dvě.
Docestovali jsme až do starověkého Řecka, kde jsme se museli zúčastnit olympiády, abychom mohli získat vavřín z věnce pro vítěze. Ještě že jsme sebou měli tolik úspěšných sportovců. Taky jsme si zahráli divadlo. Scénky, které dali děti dohromady byli tak dobré, že je museli hrát několikrát v průběhu tábora.
Dál jsme se ocitli na divokém západě. Hlavním tématem tady bylo zlato, jak taky jinak. Získávání peněz na nákup těžišť a hlavně těžba zlata se dětem moc líbily. Volné chvíle na divokém západě si také zpříjemnili střelbou na bizony a závody psích spřežení.
Díky k tomu, že náš stroj času nebyl neomylný jsme se na závěr dostali i do budoucnosti. V budoucnosti nebylo co získávat, ale i tak jsme se museli vydat na průzkum a taky jsme zde posháněli poslední zásoby na cestu. Protože jsme měli štěstí, ocitli jsme se v budoucnosti zrovna na Silvestra, takže jsme si užili i krásný (na našich stránkách již tolik diskutovaný) ohňostroj.
No a aby nebyla jenom "samá pozitiva", měli jsme na táboře i jedno "poprvé". Poprvé, za celých dvacet let co tábory pořádáme, si přijeli rodiče pro dítě, kterému se na táboře nelíbilo. Těžko říct, zda by se mu tam začalo později líbit, ale myslím, že je to škoda. Začátek bývá pro některé děti těžký, ale i ty pak rády na naše tábory vzpomínají. No a také nás po týdnu opustili dva chlapečci, kteří nechtěli, ale z důvodu nemoci museli.
Protože po našem táboře už nikdo nepokračoval, měly naše děti jedinečnou možnost užít si i bourání tábora. I díky jejich pomoci jsme nakonec tábořiště uvedli do původního stavu – což znamená, že tam nezůstalo vůbec nic.
A tak už je letošní tábor opět za námi a my, jenom co si trošku odpočineme a vydechneme, začneme opět vymýšlet a přemýšlet o tom, jak ten příští tábor udělat zase ještě lepší .
Ifča &Šári*
2009 Klíče od pevnosti Boyard
Počasí nám letos přálo, i když byl celý červenec hodně bláznivý. Do odpoledních hodin bylo krásně a na večer nám většinou zapršelo, takže to bylo vlastně fajn - žádné horko a žádný prach. Díky poloze tábora také naštěstí nehrozí vyplavení (tábor leží na kopci) a oproti Brnu nás letos nenavštívila ani jednou žádná vychřice.
Bohužel jsme letos na táboře neměli připojení na internet, takže rychlé zprávy pro rodiče a od rodičů se nekonaly. Ale byl to jenom týden, tak to uteklo rychle i bez výpočetní techniky :-)
A protože se ze všech stran ozývá, že jeden týden tábora je málo, pokusíme se slíbit, že příští rok už bude opět 14 dní:-) Já i Šáry asi příští rok těhotné nebudeme (další zvláštnost tábora), takže snad nebude žádná překážka, která by tábor zkrátila.
Chtěla bych ještě touto cestou pochválit a poděkovat všem lidičkám, kteří se na táboře podíleli, a hlavně napsat, že Radis zvládl napoprvé vedení tábora jako Hlavní vedoucí bez problémů.
Takže tradičně, jako každý rok - za všechny se na všechny příští rok těší
If
2008 Cesta kolem světa za 14 dní
Opět jsem letos cestovali, ale tentokrát jsme to vzali pěkně z gruntu - přes celou zeměkouli. Putovali jsem trasou Philease Fogga a k cestování jsme používali stejné dopravní prostředky, jako on ve známé verneovce. A tak jsme po uzavření sázky postupně opustili Anglii, abychom se přes Evropu, Afriku, Asii a Ameriku v určeném čase dostali zpět do Anglie. Cesta nebyla jednoduchá a ani shánění dopravních prostředků nebylo snadné. O to víc jsme si na konci vychutnali vítězství - vyhranou sázku. Doufám, že letošní třetí výhra II. oddílu nebyla poslední:-)
Kroniku 2008 najdete zde.
2007 Cesta do pravěku
Jak už napovídá název naší letošní celotáborové hry, dostali jsme se prostřednictvím cestování v čase do období pravěku. Putování probíhalo podobně jako ve stejnojmenném filmu a snad i děti měly chvílemi pocit, že se v pravěku opravdu ocitly.
Snažili jsme se, aby si děti dokázaly představit, jak se svět v této době vyvíjel, a tak se mohly setkat s mamutem a pračlověkem, dinosaury a pterodaktyly, šavlozubými veverkami a medvědy. Malovaly nástěnné malby v jeskyni, vyráběly si oštěpy a pak s nimi lovily mamuta, vařily čaj z lesních plodů a sem-tam musely utíkat před nějakým tím dinosaurem :-)
Kromě pravěku jsme se občas vrátili do reality a tak jsme si třeba zaskočili k Frčkovi do Senotína na limonádu a zmrzlinu, užít si pohody jeho úžasné zahrádky. Na jednodenní výlet jsme letos šli do Nové Bystřice a zpátky jsme se vraceli pohádkovou parní lokálkou. Díky tomuto výletu jsme se vyhnuli obrovské průtrži mračen, která se objevila nad naším táborem – napadalo tolik krup, že se z některých míst musely odhazovat lopatou. Ještě při našem večerním návratu to na některých místech vypadalo jako v zimě. Což ale některým vůbec nevadilo, spíš naopak – začali se koulovat.)
Celkově nám letos počasí ale spíš nepřálo – hodně pršelo, takže se spousta her končila v půlce nebo se nemohla hrát vůbec. U rybníka jsme nebyli ani jednou. Ale co, jak říkáme „nejsme z cukru“, takže i navzdory počasí jsme si užili úžasný program, který nám tradičně skvěle připravila Šáry, spoustu legrace, kterou nám připravili naši „mlaďoši“ a taky spoustu dobré kuchyně, kterou nám, taky tradičně, připravila Miška (tentokrát za podpory Lucy a nového hospodáře Maca).
Letošní tábor nebyl premiérou jenom pro některé děti, ale i pro některé vedoucí a instruktory: Mac byl poprvé hospodářem a Míša poprvé zdravotník, a já jenom doufám, že to nebylo naposledy :) Dominik si vyzkoušel, jaké to je být oddílákem a Makula s další Míšou byly poprvé instruktorky. Všichni svoje funkce zvládli na jedničku.
Celkově se tábor ale opět vydařil a dnes už nám nezbývá, než na něj jen vzpomínat. Ale věřím, že za rok se zase všichni sejdeme, abychom si zase mohli hrát a zažívat a poznávat další zajímavé věci a příběhy.
Kroniku 2007 najdete zde.
2006 Putování Kryštofa Kolumba
Ten letošní byl ve spoustě věcí skvělý - měli jsme opět staré tábořiště u Kalicha, fantastické počasí, skoro žádné úrazy a já byla po moc moc letech opět u oddílu (If) :-)
Celotáborová hra "Putování Kryštofa Kolumba" proměnila osazenstvo tábora na námořníky všech možných hodností a rozpoutal se boj, která ze tří lodí-Santa Maria, Pinta a Nina dorazí jako první k břehům Indie - Ameriky. Každý den byl ve znamení jiné etapovky - výroba mečů a vlajek, stavba majáků, ukrytých vesnic a "trati pro tenisák" a nebo setkání s lidojedy a nakonec i indiány.
Velcí si na jednu noc "odskočili" do Senotína přespat pod širák a všichni jsme se jeli úzkokolejkou podívat do Jindřichova Hradce na největší lidový mechanický betlém na světě - Krýzovy jesličky.
Souboj o vítězství mezi oddíly byl lítý a neúprosný, přesto se našla spousta času i na nesoupeření. Skoro každý večer jsme se na hřišti honili u ringa, občas fotbalu, holky upřednostňovaly přehazku a snad všechny bez rozdílu bavilo hututu, zvlášť, když se zapojili i vedoucí. Vyzkoušeli jsem si taky Člověče nezlob se naživo, ale v úmorném vedru není nic moc, honit se za soupeři dokolečka. Příště si na to musíme objednat počasí.
Jako rozhodně nejvíce prožívaná hra se ukázal boj o vlajky netradiční metodou. Oddíly nafasovaly ešusy s barevnou (nezávadnou) vodou a injekční stříkačky a jejich úkolem bylo co nejvíce potřísnit bílou zástavu soupeře. Než dětem došlo, že nemají stříkat samy po sobě ale po vlajkách byly kotlíky téměř prázdné, zato jsme měli tábor plný "marťánků". Vítězem v této soutěži se stal ten, komu se podařilo umýt ze sebe zbytky barvy aspoň do odjezdu domů.
Taky jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít romantiku u táborového ohně. Jako tradičně se u táboráku zpívalo, kecalo a došlo i na scénky v podání mladších účastníků tábora, kdy bezkonkurenčně vyhráli sourozenci Mikeškovi, přestože malé Haničce je teprve 5:-)
V závěru indiani poradili námořníkům, kde mají hledat poklad a strhnul se opravdu nevídaný boj. No spíš úprk. Letošní poklad byl opravdu hodně rychlý, ale zase o to víc času nám zbylo na poslední kravinky, konzumace bonbonů a tak. Dva poklady nám trošku navlhly, ale oddíly dostaly kompenzaci, takže byli spokojení všichni:-)
Díky programu bylo těch 14 dnů opravdu velmi pestrých a utekly jako voda a protože se nám na táboře opravdu líbilo, věříme, že se tam líbilo i ostatním a že se tam příští rok zase všichni sejdeme.